Někdy je toho na mě skutečně moc. Ale snažím se to ustát.
„Prezident Zelenskyj je satan. Chce jaderné zbraně, aby mohl zničit celý svět,“ řekne mi náhle úplně bez souvislosti vzdělaný muž středního věku, bavíme se totiž o něčem úplně jiném. Není to praktikující křesťan, ale o satanovi ví vše. Dozvídám se z médií, že padesátiletý kněz římskokatolické církve se zamiloval. Dobře, říkám si, aspoň že teď, člověk by řekl, že zamilovaný měl být už dávno, že v padesáti letech je trochu pozdě (tedy ne obecně, ale pro někoho, kdo už desítky let slouží jako kněz). Jenže ouha, on se nezamiloval do Pána Ježíše, nýbrž do někoho jiného, a řeší to tím, že kněžskou službu opouští. Žádná zvláštnost, řeknete si, takových případů je plno. Jenže to byl známý a důležitý kněz, generální vikář, tedy druhý muž plzeňské diecéze… Vzpomínám si, co napsal můj kamarád, už před lety, bývalému knězi, který mu poslal své svatební oznámení: „Přeji vám, aby tento váš celoživotní závazek vydržel déle než ten předchozí.“
„Rusalka chce být člověkem…,“ říká významná česká činoherní režisérka (oficiálně před zákonem ještě režisér, i když už se chystá k operaci, která jí má odstranit orgán, k němuž už nemá žádný vztah). Ještě jako muž, když prohlašovala, že „režie je práce pro chlapa“, zdeformoval, jinak to nelze říct, také řadu shakespearovských hrdinek až k nepoznání. Nyní se chystá na Rusalku: „Cizí kněžna řeší, jak snadné by bylo v tomto machistickém světě být mužem, to je spíš politický a společenský pohled.“ A princ? Na konci opery „prohlásí, že je žena, i když ho všichni prohlašují za prince…“. Co by na to řekl Antonín Dvořák? Cosi jadrného?
Talentovaná, hojně překládaná česká spisovatelka (v tomto případě žena už od narození, a ne až teď) napsala nový román. Řeší v něm katolickou církev, víru i ženy (na obálce je kresba nahé ženy se svatozáří). „Církev zachrání kněžky,“ radí spisovatelka v jednom interview. Že na tom církve, ve kterých už dlouho působí ženy jako duchovní, nejsou, pokud jde o úbytek věřících, ani trochu lépe než katolíci, to jí nevadí. Ona má řešení.
Někdy je toho na mě skutečně moc. Snažím se to ustát. Snažím se pevně držet zábradlí, kterým je prostá, obyčejná, neinovativní katolická víra. A taky trochu rozum. Rozum. Aspoň trochu.