Nečekaně úspěšná pohádka Anděl Páně z roku 2005, kterou napsala Lucie Konášová, se dočkala pokračování. To ovšem napsal někdo jiný: Marek Epstein a Jiří Strach. Mimochodem autoři katastrofálních pohádek Svatojánský věneček (2015), Šťastný smolař (2012) a bohužel musím zmínit i Strachem režírovanou nejhroznější pohádku, jakou jsem kdy v životě viděl (a to jsem viděl skoro všechny Troškovy), Tři životy (2007), která byla vysílána téhož roku na Štědrý den!
Anděl Páně 2 má bezesporu mnoho kvalit: filmařinu jako řemeslo; nápad, že malému Mikulášovi chybí anděl a čert, kteří mu doslova spadnou z nebe; a především špičkování opravdových mistrů herců Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka.
Nevadilo mi digitální nebe, které vypadá jako nějaké zbořeniště (dekorace ctily první film), nevadilo mi, že v každém filmovém políčku je hned několik filmových celebrit, ani to, že někdy čert s andělem kouzlit mohli a jindy to nešlo.
Problém je, že Epstein se Strachem netočí pohádky pro děti, ale filmy pro dospělé s pohádkovými motivy (viz výše).
Zápletka i rozuzlení jsou chabé a plytké. Nač vlastně potřeboval anděl Petronel jablko poznání? K čemu? Na to, aby zjistil, proč není na výsostech, nepotřeboval žádné jablko. To, že je matla, slyšel přece každý den. Na konci pohádky je mu Bohem oznámeno několika větami, že se zachoval dobře, a že může zpátky do nebe. Uf.
Pár poznámek k hereckému ansámblu z druhé strany. Obsazení Lucky Bílé a Michala Horáčka, kteří se na konci filmu z ničeho nic objeví jako nějaká fata morgana, je trapné a hlavně zbytečné. Nic proti nim. Obsazení matka – dcera je taky tragické. Vůbec se k sobě nehodí, je to do očí bijící.
Ve filmu také zazní/nezazní nevyslovené/nedořečené vulgarity, v závorce je napíšu na plná ústa (hovno, neserte mě…) a sexistické narážky (to, jako Máří Magdaléna), které bych spíš čekal od zmíněného Trošky.
Naprostým přestřelením a znevážením jsou parohy namalované křídou na zdi, kde sedí svatý Josef jako hromádka neštěstí a vypadá, jako by ho právě Panna Maria podvedla. Fakt hrozné!
Tím se dostávám k dalšímu problému. Relativizování dobra a zla, což je opravdu problém, protože něco takového v pohádce pro děti nemá co dělat. Dobro má být dobrem a zlo zlem. V nebi jsou zlobiví andělíčci, z Boha si můžete utahovat a Pannou Marií je mu minimálně dvakrát vyhubováno. A pozor, v nebi se dokonce promenáduje čert! Čert, bez kterého by v nebi nebyla vůbec sranda, jak je ve filmu řečeno. Čert v podání Jiřího Dvořáka je fakt cool. Je to charizmatický a vtipný pohodář. Sice pokouší, zradí, ale jinak je to dobrák od kosti a charakter (ženu sice svede, ale nevyspí se s ní). Zato anděl je věčně otrávený a otravný, pokaždé něco provede, závidí, proklíná, nadává, pije ve velkém alkohol společně s dalšími svatými. Komu by nebyl sympatičtější právě čert? Není to reklama na peklo?
Není divu, že kouzlu čerta podlehne i krásná vdova, která se s ním líbá! Jeden z největších přešlapů v celé pohádce!! Jak může kladná hrdinka líbat čerta – zápornou postavu? No jo, když on se vlastně čert ve Strachově pohádce počítá mezi hrdiny kladné! K onomu ne polibku, ale rovnou k líbání (v pohádce pro děti) nemělo v žádném případě dojít. Zvláště když páni scenáristé plánují vdovu vrhnout do náruče pouličnímu prodavači párků, který paradoxně za celý film neudělá sebemenší gesto, dobrý skutek, či cokoli jiného směrem k ženě, do které se zamiloval?! Celou dobu se na ni a její dceru ani neusmál, jen jsem čekal, kdy je nějakým způsobem podrazí. Časový sled této romantické linky vypadá přibližně takto: 20:00 Vdova potkává čerta. 22:00 Vdova se líbá s čertem. 23:00 Vdova usíná s čertem v jednom pokoji. Cca 6:00 Vdova poznává, že naletěla. 9:00 Vdova odchází ruku v ruce s párkařem, který se nečekaně projevil. No comment. (Že se to v reálném životě stává? Máte pravdu. Ale ať je to v televizní inscenaci pro dospělé, a ne v pohádce, která nás po promítání v kině oblaží o Vánocích roku 2017 v hlavním vysílacím čase. I kdyby jakkoliv, pořád mám k Andělu Páně 2 velké výhrady.)