Literární

Tříkrálová sbírka byla letos u nás, v okrajové čtvrti Ostravy, výjimečná tím, že se chodilo koledovat. Dřív „nebyli lidi“ a také pan farář prosazoval názor, že není dobré k lidem chodit jen tehdy, když po nich chceme peníze. Proto se dlouhá léta Tříkrálová sbírka prováděla formou akademie v kostele, kde vystoupily děti z farnosti, ze školy a kostelní sbor. Ale po povzbuzení ostravskou Charitou jsme si řekli, že letos koledování přece jen zkusíme...

Je nezávaznost zákulisí
podnětem k hrám bez mravouky
a natřásání ega v drátech
na forbíně při uklánění.
Tady jsem svá a krutost dětí
mě míjí jako smích a výskot
tam vpředu, kde se rozhoduje
dobré a zlé z tvrdého dřeva.

To, co teď o Vladimíru Renčínovi píšu, je jenom vzpomínka – ne nekrolog. V letech, kdy jsem bydlel v Hradci Králové, jsem cítil jako bonus, že s ním žiju ve stejném městě. Vladimír Renčín sedával, většinou sám, ve vinárně, jíž se podle dřevěného vstupu říkávalo Psí bouda...

V senomatské kronice, v zápise z roku 1922, čteme: „Svátek hromnic dne 2. února, mariánské svátky dne 25. března a 8. září zrušeny a nemají býti dále svěceny. Ve školách, dílnách, továrnách od té doby jsou to všední dny. Přes to kat. farář v místě Jos. Chalupský s několika rodinami katolickými svátek světil.“ Ne náhodou se jednalo o svátky katolické. Reakce senomatského faráře P. Chalupského byla k nelibosti místní radnice i pana kronikáře, jasná a odmítavá...