V dnešním rozhovoru pro televizi Prima se prezident republiky Miloš Zeman ohlédl za vývojem po letošních sněmovních volbách. A já musím v této souvislosti vyseknout jakousi poklonu expremiéru Andreji Babišovi.
Domnívám se, že nemám žádné iluze o povaze a chování Miloše Zemana. Ale on sám mě vždy znova usvědčí z toho, že iluze mám. I když vím, jak se Miloš Zeman choval v minulosti, totiž že dokázal zneužít (ano, zneužít, ne využít) svého postavení a nechat měsíce vládnout vládu bez opory ve sněmovně, vzešlé z demokratických voleb – i když vím, že před letošními volbami do Poslanecké sněmovny vyhlašoval, že sestavením vlády pověří lídra vítězné strany, nikoli vítězné koalice, přesto jsem si nemyslel, že by byl schopen i poté, co mu koalice pěti stran představila jasnou sněmovní většinu, a poté, co bylo jasné, že Andrej Babiš nemá nejmenší šanci na složení koalice a vytvoření vlády s důvěrou – že by přesto byl schopen obě svá pověření na sestavení vlády, která mu umožňuje ústava, dát Andreji Babišovi. Ale právě to, jak řekl v rozhovoru na Primě, chtěl učinit.
Zákaz vjezdu pro takovýto postup Miloši Zemanovi vystavil Andrej Babiš, když takové jmenování premiérem odmítl. Rozumně odmítl: v ničem by mu to neprospělo. A poškodilo by ho to nadto v jeho už naplno běžící kampani pro příští prezidentské volby: kdyby mu půlka národa nadávala, že trůní ve Strakově akademii jen na základě prezidentského znásilnění ústavy, určitě by to jeho prezidentské šance zmenšilo…
Babiš to tedy odmítl – ale Miloš Zeman bylo odhodlán něco takového spáchat: ignorovat výsledek voleb, využít skulinu v naší (skutečně nepříliš dobře napsané) ústavě a dosadit k moci vládu, o které bylo od začátku jasné, že důvěru ve sněmovně nezíská – a pak to zopakovat ještě jednou.
Proč? Z jakého důvodu? Skutečně: jaké dobro pro stát by vzešlo z takového odkladu Fialovy vlády, která by se nakonec (tak špatná naše ústava zase není) stejně svého úřadu ujala?
Nenapadá mě jiný důvod než Zemanova rozkoš ze zneužívání moci. Připadá mi, že Miloš Zeman se mstí celému národu. Jen nevím, a to opravdu nevím, za co.