Téma

Sleduji číslíčka na obrazovce. V 18.04 nastal ten rodstný okamžik,kdy se počet hlasů pro koalici Spolu, kterou jsem volil, přehoupl před počet hlasů pro hnutí Ano a pak už jenom až do konce sčítání rostl až na číslo 27, 79 % (z každé nové desetinky procenta jsem měl radost!). Koalice Spolu sice jen velmi těsně, ale zvítězila, porazila hnutí Ano (27,12 %). Vůbec nikdo to vítězství nepředpokládal.

Jsme na prahu voleb do Poslanecké sněmovny. Předvolební kampaň vrcholí. Mnozí aktéři této významné politické události nám sdělují svá doporučení a varování. Užívají přitom nejrůznější argumenty, ale ne všechny jsou poctivé. Zvlášť neseriózním přístupem k diskusi je podsouvat soupeřům jejich údajné výroky nebo činy, jež však nikdy nepronesli, respektive se jich nedopustili, a pak je vyvracet, respektive kritizovat...

Tradiční voliči lidové strany jsou na české politické mapě (a teď to opravdu nemyslím nijak pejorativně) takovou velmi zvláštní přírodní rezervací... Tradice spočívala v tom, že (na tomto poli odvedl Jan Šrámek a další lidovečtí politici za první republiky velký kus práce) lidová strana a katolická církev se brali jako jedno a totéž; pro velkou část katolíků bylo nepředstavitelné volit jakoukoliv jinou stranu, to by brali jako zradu evangelia...

Po letošních sněmovních volbách začne Babišovo hnutí ANO, v případě, že bude sestavovat novou vládu, měnit zahraniční orientaci naší země. Tato nová politika se bude opírat o širokou shodu, kterou Andrej Babiš v postojích vůči EU již očividně nachází se stranami SPD, KSČM, Přísahou, Trikolórou, vlivnou částí ODS, Volným blokem a několika dalšími, dosud jinak bezvýznamnými uskupeními...