Kdyby Hongkonžané respektovali skutečnost, že heslo „jedna země, dva systémy“ byla jen propagační flosklule, nemusel by pekingský „parlament“ přijímat Zákon o státní bezpečnosti v Hongkongu, který je ve formulacích ještě tvrdší než obdobný zákon pro kontinentální Čínu. Dva zákony, jeden systém...
Dovolená je pro mě vždy obdobím, kdy nějak dopředu cítím, že budu na Boha trochu víc zapomínat než v běžném pracovním rytmu. O to více se modlím, aby mě Bůh v čase odpočívání vedl. Takže mě na každé dovolené čeká nějaké zajímavé setkání a většinou si s sebou přivezu v srdci někoho, za koho se pak i dlouhou dobu modlím...
Poslouchám český pořad Vatikánského rozhlasu. Je věnovaný především dvěma italským osobnostem, které jsou jak jen možno rozdílné. Marii Gorettiové, chudé a obyčejné dívence, která zemřela jedenáctiletá na následky zranění, jež utrpěla, když se bránila znásilnění; ještě před smrtí stačila odpustit svému vrahovi a vyslovit přání, aby se s ním sešla v nebi. A Enniu Morriconemu, hudebnímu skladateli, který zemřel dnes jedenadevadesátiletý na vrcholu slávy...
Je hezké slavit svatého Cyrila a svatého Metoděje. Ale jací jsme my sami věrozvěsti? Jací jsme evangelizátoři? Velmi mě ovlivnilo slovo jednoho pastora, které jsem slyšel už před mnoha lety: „Evangelizace je způsob života; evangelizovat nemůžeme jednu dvě hodiny týdně, tak jako chodíme na tenis...“ Evangelizovat znamená být veřejný křesťan...
V křesťanském prostředí jsou velmi časté negativní názory na Pirátskou stranu. Toto je moje kopí zlomené za piráty. Piráti jsou mladí a jistě v lecčems podléhají silným negativním módním trendům – ale nejsou v tom vlastně horší než jiné strany. Jsou však upřímní. Mají opravdovou vůli sloužit společnosti, tak silnou, jak jsem to ani nezahlédl u nikoho jiného. Myslím, že pro české piráty platí Goethovo „ať mošt sebebláznivěji se chová, přec bude vínem naposled“...
Zdá se, že rasismus je jedno z témat letošního roku… Překvapuje mě, jak živá je mezi mými českými spoluobčany debata o černoších; dostal jsem k tomu z různých stran množství velmi ošklivých textů. Běžná komunikační strategie je taková: řekne se „Já nejsem žádný rasista, ale“– a pak následuje tvrdě rasistický výrok...
Když uvidím baner s tváří Milady Horákové a nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY – má první reakce je, že se leknu: Tohle se přece nesmí, komunisti se budou mstít! Tak mne ovlivnily roky prožité pod vládou KSČ...
