Duchovní

Jedním ze symbolů adventu je věnec – znamení nekonečna, znamení nekonečné Boží lásky k člověku. Na něm jsou čtyři svíce – čtyři neděle. V písni 126 z našeho kancionálu opěvujeme čtyři příchody Pána Ježíše. První v těle. Druhý v eucharistii a lidech, kteří jsou na tom hůř než my. Třetí příchod bude ve chvíli naší smrti. Čtvrtý příchod bude při vzkříšení – o kterém nemoudře mluvíme jako o konci světa. Místo toho bychom se měli těšit na nový začátek.

Bratři a sestry – každý den se blíží náš osobní konec světa, kterým je naše smrt. Před necelými dvěma roky když se člověk zmínil o konci vlastního života, tak to většinou vyvolalo v okolí pobavený úsměv. Dnes je situace jiná...

Slavnost Ježíše Krista Krále – na rozdíl od jiných slavností a svátků, které nám Kristova církev předkládá ke slavení – je mladá, ještě nemá ani sto roků. Zavedl ji do liturgie papež Pius XI. dne 11. prosince 1925 okružním listem Quas primas. V něm osvětlil Kristovu křesťanskou vládu. Podtrhl také vliv svátků na člověka tím, že je slavíme každý rok.

Dnes v Rovečném se zvláštním způsobem sešly čtyři velké slavnosti – je neděle, den Páně.  Máme patrocinium – mši svatou ke cti svatého Martina, farního patrona.  Při této mši svaté děkujeme za trvání 300 roků kostela ve této podobě.  A to vše je nádherně korunováno udílením svátosti křtu...