Současná podoba církevních restitucí je až příliš velkorysým gestem křesťanských církví a židovké obce vůči dnešnímu státu, když si uvědomíme, že stát se nehlásí k faktickému vyvlastnění církevních nadací a vrací jen tu část půdy, která je v jeho rukou (zemědělské pozemky s nízkou cenou), zatímco pozemky v rukou jiných subjektů se nevracejí (stavební parcely ve velkých městech či jejich blízkém okolí, s cenou řádově vyšší) a místo nich je vyplácena finanční náhrada, která je nižší než jejich reálná cena...

Číst dál...

Miloš Zeman byl tímto národem podvakrát zvolen do nejvyšší ústavní funkce: nevím proč, ale stalo se tak. Nicméně: zvolen byl do funkce s pravomocemi přesně definovanými ústavou, nikoli do role absolutního vládce. Zeman se však jako diktátor snaží chovat, všude tam, kde najde jen sebemenší příležitost pro takové chování...

Číst dál...

Nedávná tragédie nám připomněla, že se u nás stále ještě dobývá černé uhlí v hlubinných dolech. V karvinské části OKD se přitom těží antracit, velmi kvalitní černé uhlí, které se hodí ke koksování. Těžba uhlí je ovšem hodně cyklické odvětví. Před počátkem zatím poslední hospodářské krize byla cena uhlí vysoká a pro těžařské společnosti výnosná. Řada z nich proto investovala do své budoucnosti a otevírala se nová ložiska. Nová ložiska ale způsobila, že při poklesu ekonomiky byl uhlí nadbytek a jeho cena poklesla až pod fixní náklady...

Číst dál...

Čína prý chystá, vyhrožuje Milouš Zeman, „odvetná opatření“. Odvetná opatření – to znamená, že se Češi podle prezidenta nějak provinili? Troufli si něco říct proti čínskému komunistickému kapitalistickému císařskému majestátu? Za trest prý jsou ohroženy investice Škody Auto v Číně, a nové, osmapůlmiliardové investice Huawei v Česku... Tedy hospodářské sankce? Ale sankce jsou přece neúčinné a k ničemu, jak sám Zeman do omrzení opakuje, když jde o západní sankce proti Rusku...

Číst dál...

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR hlasovala o vyslovení nedůvěry vládě. Platná ústava vládu, která je ve funkci, z ohledu na stabilitu politického prostředí poněkud chrání: k povalení vlády nestačí většina přítomných poslanců, jako k jejímu ustavení – ale nutná je nadpoloviční většina všech zvolených poslanců, tedy 101. Vláda se tak udržela u moci, i když většina přítomných poslanců jí vyslovila nedůvěru (92 proti vládě, 90 pro vládu).

Číst dál...