Duchovní

Pro víru je nutné dvojí: stát před Bohem, to je modlitba, rozjímání, mše svatá – a chodit s Bohem – tedy žít stále podle Božího řádu, řádu lásky. Základ je stání – modlitba. Čím ta bude dokonalejší, tím více ovlivní i naše chození s Bohem. Ideál je, aby se stání ztotožnilo s chozením...

Nádherným a povzbuzujícím příkladem pro boj se zlem a život podle Božího Slova je dnešní světec – svatý Prokop. Jeho život je ztělesněním dnešního Božího slova. Žil na přelomu 10. a 11. století. Stal se mnichem – benediktinem v Břevnovském klášteře. Sázavská kronika o něm píše: „Pohrdl marností světa, zřekl se domu, manželky, polností, příbuzných a přátel, dokonce i sebe samého, dal výhost lsti plnému světu a jeho bídné nádheře.“

Svatý Metoději! Šel jsi cestou, kterou sis vybral – ale do cesty člověka vstupuje Bůh. Jinak jej opásá a vede jej jinam. Kolika zákruty ze Soluně až na Velehrad! Svatý Metoději, tvá cesta byla všechno jiné než cesta bez zákrutů...

Papež František přijal jáhny své římské diecéze, i s jejich manželkami a dětmi. Jáhen, řekl při této příležitosti, není „poloviční kněz“, ani nějaký „kněz druhé kategorie“ či „nóbl ministrant“. „Stručně by se dala jáhenská spiritualita, spiritualita služby, shrnout do několika slov: dostupnost uvnitř a otevřenost navenek.“ Boží lid je nositelem pravdy, ale někdy jeho mentalita pracuje pomalu. Někde si lidé na službu jáhnů ještě nezvykli. „Chci normální církevní pohřeb,“ říkal jeden muž v severních Čechách, „ne s tím chlapem s tou šerpou...“...