Fejetony

Někdy během roku 1916, přesnější datum není známo, přiletěl šrapnel a zasáhl vojína Valera do hlavy. Zranění vypadalo děsivě a dědeček, jak se říká, chytil příležitost za pačesy.  Začal mluvit z cesty, spolubojovníky nepoznával, v noci křičel ze spaní. A tak z polního obvaziště putoval přes polní špitály až do pražské Invalidovny...

Vleču se pomalu ulicemi a nechápu, kolik lidé stíhají nejrůznějších aktivit. Nejen přehršel akcí k dvoustému výročí narození Johanna Gregora Mendela. Mendelova osobnost mě vždycky zajímala, lidsky a duchovně i společensky, ale jeho dvojnásobně kulaté narozeniny jsem vůbec neslavil, kvůli horku. Chtěl jsem jít aspoň na jeden z koncertů konaných na jeho počest na jeho náměstí na Starém Brně, ale zůstal jsem doma, u knížky, v studeném pokoji...

„Proč mužům nestačí jedna žena?“ říká zamyšleně přemýšlivá, citlivá policistka, kterou si již nemálo dívek oblíbilo a identifikuje se s ní. „No to víš,“ odpovídá jí kolega, „my muži jsme holt ti rozsévači…" Škoda, že nepracuji u policie, to bych řekl: „Vůbec nezáleží na tom, jestli muž anebo žena, záleží na na charakteru: znám spoustu žen, kterým zase nestačí jen jeden muž.." Je to tak: když napíšete detektivku, můžete v televizi – komerční i veřejnoprávní – prodat i kousek své ideologie a projde vám to.

Na úvod se musím přiznat, že jsem podjatý. A taky kapánek dojatý. Právě jsem se vrátil z festivalu, který se po dvě covidová léta nesměl konat. Když spustí housle, paličky udeří do cimbálu a chlapi začnou vícehlasně zpívat, je to nádhera! Na festival chodíme v sobotu. Je to hlavní programový den, ale především se koná finále soutěže tanečníků verbuňku, pomyslný vrchol strážnických slavností. Ochozy největšího amfiteátru zaplní tisíce diváků, v drtivé většině do pětatřiceti let. Nástup osmnácti finalistů provází bouřlivý potlesk...