Co je to zbožnost? Zbožnost je, jak se projevuje víra v životě člověka, řekl bych. Mluvíme o zbožnosti? Máme víru, aktivitu, angažovanost – někdo má charismatické dary. Někdo má úřad v církvi. Pozici, postavení. Ten má takovou a ten má makovou spiritualitu. Ale zbožnost? Není zbožnost i nám, věřícím, často spíš k smíchu? Zbožnost je cosi zastaralého, přinejmenším prostého, zbožnost, to je náboženství pro babičky – zatímco my, moderní lidé, žijeme víru jinak...
Slova nám vládnou – respektive ti, kdo je umějí používat a nová vymýšlet. Zaujala mne proto dvě nová slovní spojení, několikrát opakovaná v premiérově řeči: „stabilizace uprchlíků“ a „flexibilní solidarita“...
Otázka islámu mi nepřestávala vrtat hlavou. Jak to s ním vlastně je? Jedni říkají, že toto náboženství je přímo v rozporu se současným moderním státem, jiní zase, že islám je něco úplně jiného než to, co se prezentuje v médiích. Když dovolíte, svěřím vám svoji myšlenkovou cestu a to, k čemu jsem došla...
V uplynulém zhruba roce měli mnozí moji přátelé & kamarád za to, že mě potěší, když mi pošlou něco nehezkého o islámu, nejčastěji nějaký škaredý obrázek anebo hodně kritický citát, někdy v kontextu, jindy vytržený z kontextu... Mezitím si přečetli články, které vyšly ve Skleněném kostele – a občas mi někdo laskavě vynadal, občas mě někdo zostra poučil...
Dnes slavíme v katolické církvi, v jejím latinském ritu, svátek Umučení svatého Jana Křtitele; říkám si, v souvislosti s nedávnými úvahami o štěstí, uveřejněnými ve Skleněném kostele – byl to šťastný člověk? Prožil úspěšný a naplněný život, nebo ne?
Dne 3. září 2015 maďarský premiér Viktor Orbán formuluje svou víru: „Maďarsko je zemí křesťanů a nechce žádné muslimy.“ A dodává: „Uprchlíci nejsou evropský, nýbrž německý problém.“ Tentýž den křesťan Orbán dá prodat uprchlíkům, kteří kempují na budapešťském Východním nádraží, jízdenky do Rakouska. Uprchlíci nastupují do vlaku, aniž by tušili, že jde jen o maďarskou lest...
